Postavy

Přehled postav:
I když se zdá, že je kniha plná různých postav, ve skutečnosti se vše točí kolem životního příběhu dvou žen a jejich nejbližší rodiny. Do příběhu pak zasahují také některé postavy zvenčí, zejména Pavel a Alena. 

Sotiria Jordanidu  

• Do Československa přišla sama, úplně bez rodičů 

• Přežila bombardování vesnice, ale v domě zanechala mrtvou babičku 

• Matka ji milovala, ale neuměla dát svou lásku najevo, byla na ni dost tvrdá (málem ji například nechala umřít na otravu krve, když s ní nechtěla jet k lékaři) 

• Byla šikovná a chytrá, samostatná, pracovitá, krásná, také ale téměř negramotná a velmi nevzdělaná 

• Jak rostla, kladla důležité otázky: proč jsou věci tak nebo tak 

• Když ji její otec s rodinou konečně našel, postavila se mu, chtěla vlastní život, za rodiče se styděla (oblékali se tradičně, i myšlenkami se jí zdáli nemoderní) 

• Nechápe, proč by se měla těšit na návrat do Řecka, když se cítí být doma v ČSSR (ČSSR od roku 1960, do té doby ČSR) 

• V učení se naučí šít oblečení a je v tom moc dobrá, brzy šije všem okolo – to je ale nelegální 

• Janise kdysi jako děvčátko milovala, ale teď je jí cizí 

• Když na ni na StB uhodili, podepsala, že Pavla zná, čímž se stala součástí teroristické skupiny 

• Větší část života si vyčítala, že zavinila Pavlovu smrt 

• Janise si vzala z rozumu – koho jiného, samotnou ji překvapilo, že k němu necítí nic víc než k ostatním lidem 

• Zdála se být drsná, ale uvnitř byla citlivá, jen neuměla dát své city najevo, čímž zejména Janis velmi trpěl 

• Bavila se, šila, nechovala se jako řecká žena – nestarala se o zahradu, nepouštěla k sobě návštěvy, o domácnost i dceru se jí starala Koula 

• Svůj těžký život považovala za trest za Pavlovu smrt. 

• Ráda přejímá československé zvyky – oblékání, Vánoce, cestování 

• Rychle se zorientovala v černém obchodě a za socialismu se jí tak vedlo dobře, měla i tuzexové bony 

• Se svou dcerou si byly cizí, stejně jako ona se svou matkou – to se zlepšovalo s věkem 

• Postupně jí řeči o Řecku přestávají vadit, naopak začíná se zajímat o vše řecké a vyrazí také do Řecka 

• Když pozná Makise, zamilují se do sebe. Už s Janisem nežije, přeje ho Koule.  

• Po převratu začne Sotiria podnikat, nejprve s butiky s oblečením z Turecka, posléze vybuduje rozsáhlou síť cestovek, kterými vozí turisty do Řecka 

• Už se s Koulou nebavily, ale pak se potkaly a znovu spřátelily. Nezlobí se na Koulu, uvědomuje si, že dělaly obě totéž – byly naivní a nechaly se vláčet politikou a policií.  

• Na konci knihy umírá spokojená – usmířila se se všemi, její dcera je zaopatřená a prožila hezký život. 

Koula Zorbala 

• Své příjmení neznala, zjistila ho až na sklonku svého života, použila ho jen v dopise, kterým se loučila se Sotiriou. 
• Neznala svůj věk, byla asi o 2 roky mladší než Sotiria, maximálně byly stejně staré. 
• Její matka ji nemilovala. 
• Byla neforemná, pomalá, neustále o něco zakopávala, naivní, šedá myš, bezvýrazná, bezvýznamná. 
• Teprve ve středním věku si jí začali lidé všímat, pozornost ji velmi těšila. 
• Byla velmi pracovitá, pilná, o každého pečovala, byla by ideální řeckou manželkou. 
• Pracovala v kuchyni jako pomocná síla. Později v Nikosově restauraci, tam byla šťastná.  
• Matka ji opustila cestou za hranice, raději šla k partyzánům, než aby zůstala s dcerou, Koula jí to nikdy neodpustila.  
• Upnula se na Sotirii, protože ani jedna neznaly své příjmení, prohlásily se v Československu za sestřenice, když se na to o mnoho let později přišlo, nechala si Koula stejně Sotiriino příjmení.  
• Doporučili jí, aby se přejmenovala na Karlu. Udělala to. 
• Tiše pečovala o Sotiriinu rodinu, až začala spát i s Janisem. Žili takto více než 15 let. Byla spokojená. Se samotou se smířila.  
• Když se rozhodla, že se s Janisem rozejde, přišel za ní, že se rozvádí, tak zůstali spolu, ale to už Koule nevyhovovalo, nebyla zvyklá žít s někým jiným, byla do té doby vždy sama. 
• Najednou zatoužila ještě něco prožít. Z nové práce po revoluci je nadšená, začne cestovat, zamiluje si Řecko. Vadí jí, že se Janis nechce přizpůsobit nové době, začal jí vadit manželský stereotyp.  
• Byla velmi naivní, takže ji využívala StB. Také žárlila na všechny, se kterými Sotiria byla, tak je neváhala udat – určitě si ale neuměla domyslet následky.  
• Udala Alenu – že rozstříhala sovětskou vlajku kvůli šatům, že určitě znala Pavla – tím se Alena dostala do vězení za organizování nelegálního přechodu hranic – ve vězení přišla o ruku a stala se z ní disidentka. Udala i Sotirii, že nakupuje za bony a šije.  
• Z pocitu viny se Koula začala Sotirii vyhýbat. Vyčítala si, že jí odloudila manžela. Ale Sotirie se s ní udobřila. 
• Když za ní přijely Pelagiiny dcery, nebyla ráda. Otevřely se staré rány – nemilovaná, opuštěná. Ale našla svoji rodinu, dozvěděla se, odkud je a co se stalo s jejími rodiči.  
• Chtěla být rozprášená v Řecku, to bylo pro Janise nepřijatelné – Řekové nepodstupují kremaci. Ale vyhověl jí.  
• Zemřela na infarkt, spokojená se svým životem.  

Janis

• Byl starší, odešel bojovat s partyzány, zažil bombardování napalmem, přežil, ale nakonec musel utéct ze země. Byl vyhublý, zotavoval se v Těchoníně, kde pak pracoval jako údržbář. Zpočátku nepochyboval o správnosti revolučních myšlenek. Později ano, ale nemohl o tom s nikým mluvit.  
• Krásný muž, silný, pracovitý, cílevědomý. 
• Naučil se jazyk, večerně vystudoval střední a posléze i vysokou školu. 
• Byl šikovný, stal se vedoucím ve stavebním podniku. 
• Setkání s rodinou Sotirie mu pomohlo duševně. Získal nový smysl života. Považoval za samozřejmé, že si Sotirii vezme.  
• Koula ve svém posledním dopise napsala Sotirii, že je přesvědčená o tom, že Janis miloval celý život jen ji, Sotirii.  
• Když chtěl Janis ukončit vztah s Koulou a zůstat se Sotirií, navrhla mu Sotirie rozvod. Tak odešel ke Koule. 
• Chtěl žít tradičním řeckým způsobem. Nerozuměl zvykům v ČSSR a nechtěl se jim přizpůsobovat. Například když viděl Sotirii v bikinách na koupališti, byl přesvědčen, že je nahá, a byl v šoku. Sám přišel na koupaliště v černém obleku a polobotkách.  
• Janis vzal Koulu a Miltiadise do Řecka. Sotirie s ním tehdy nechtěla. Tam si Janis uvědomil, že se do Řecka už nemůže vrátit. Nechtějí je tam, bojí se jich, zabavili jim majetek, nic už tam nemají. Janis byl jen v horách a viděl zaostalost, až téměř do sklonku života odmítal jet znovu do Řecka, pořád viděl jen tu bídu v horách. 
• Najednou má pocit, že nepatří nikam – ani do ČSSR, ani do Řecka. To ho ubíjí.  
• Po převratu je zmatený. Všechny „revoluční“ myšlenky, kterým tak nějak věřil, jsou najednou špatné. Bojí se o místo, jenomže neví, že je veden jako „disident“. 
• I Janis byl totiž vyšetřován StB kvůli Sotiriiným cestám do Řecka. Když mu vyšetřovatel naznačil, že by tam Sotirie mohla někoho mít, vrhl se na něj. Nesnesl takovou urážku své ženy. Po revoluci mu klepali na rameno, že se postavil policii. 
• Nerozumí ani ženě, ani dceři. Cítí se vinen za rozpad manželství.  
• Bojí se nové doby – vynadá Koule, že odešla z práce do soukromého podnikání. Nechápe, jak může Sotirie podnikat.  
• Zůstává v Beskydech, tam je mu dobře, v komunitě Řeků. Koula tam nejezdila, ale později tam začala jezdit dcera s vnučkou.  
• Byl pro něj šok, když ho Koula požádala, aby ji rozprášil do moře. Nehodlal jí to splnit, přesvědčil ho až Nikos. Nakonec se mu v Řecku líbilo, taky konečně poprvé v životě uviděl moře. 

Pavel

• Jeho otec byl lékař, žili i s babičkou na zámku, za války pomáhali lidem, pak jim byl zámek znárodněn, museli se odstěhovat. Rodina to nesla těžce, nejvíc matka, která se zbláznila a pak spáchala sebevraždu. 
• Pečoval o babičku Charlottu, ale jeho nenávist ke komunistům rostla.  
• Kvůli nenávisti ho nepustili k maturitě, „přimluvili“ se za to i děti, které v zámku bydlely, ten se totiž stal domovem pro řecké sirotky.  
• Babička Charlotta mu tu maturitu vyběhala, ale na vysokou už ho nevzali. 
• Rozhodl se pomstít a utéct. Po babiččině smrti vzal její šperky a pokusil se odejít za hranice, byl ale zrazen a dopaden. Jeho šperky se ztratily. 
• Chtěl být statečný, ale když ho začali bít, uvědomil si, že chce žít a rozhodl se spolupracovat. Udal všechny, které znal, že jako on chtěli odejít nebo odchod organizovali. Uvedl mezi nimi i Sotirii – to byla jeho pomsta. Koula do seznamu ilegálů přidala Alenu. Sotirie odsouzena nebyla, ale ostatní skončili ve vězení. O Pavlovi se šířilo, že když ho pustili, pokusil se utéct znovu a na hranicích ho zastřelili. 
• Ve skutečnosti StB nabídla Pavlovi spolupráci – uměl anglicky, francouzsky, německy. Stal se jejich agentem a jako obchodník procestoval celý svět. Žil si dobře.  
• Jako vysoce postavený muž StB byla jeho složka skartována a nebyl nikde veden.  
• Na jednom plese prominentů uviděl na ženě šperky své babičky. Namluvil si dceru té ženy a s ní se oženil. Šperky dostala Jarmila věnem.  
• Po revoluci koupil ranč na Šumavě a uklidil se za zeď i s rodinou. Když viděl obraz své babičky na prodej, chtěl ho zpět, ale špatné svědomí mu to nedovolilo, ze žaloby za krádež se stáhl. 
• Nemohl se vrátit do zámečku, i když ho zrestituoval, protože by lidé zjistili, že žije. Prodal ho a nový majitel ho nechal chátrat.  

Miltiadis 

• Nemohl pochopit, že jeho žena opustila Sotirii a nechala ji u babičky. Svoji rodinu nesmírně miloval, ale myslel si, že Sotirie zahynula při bombardování vesnice jako všichni, tak ji nehledal.  
• Pořád toužil vrátit se do Řecka. Udržoval řecké zvyky, ale vrátit se nemohl, jako partyzán by šel do vězení. S Čechy nemluvil, nechtěl se ani učit česky.  
• Když po letech viděl svoji dceru, byl šokován jejím oblečením i chováním.  
• Namluvil Sotirii Janise, považoval za normální, že sežene dceři manžela. Sháněl manžela i pro Koulu.  
• Byl velký řecký vlastenec. Ideálům revoluce věřil, ale do komunistické strany nevstoupil, protože viděl v Československu mnohé její předáky, které znal z Řecka jako lumpy a zloděje.  
• Nechtěl, aby jeho děti navazovaly známosti s Čechy. 
• Nerozuměl politice, ani roku 1968, ani 1989. Pořád tvrdil, že to je věc Čechů, že jich se to netýká.  
• V padesátých letech si všiml politických procesů a věděl, že to je špatně. Nejvíc ho zasáhlo, že byli pronásledováni kněží, to ho utvrdilo v tom, že v ČSSR nechce dožít.  
• V sedmdesátých letech ho Janis vzal do Řecka, aby se podíval do rodné vesnice. Bylo velmi těžké získat povolení. V Řecku Miltiadis zjistil, že ho tam nevítají, že tam už nic nemá, že jeho vesnice je zaostalá a zlomilo mu to srdce. Zemřel tam a byl v Řecku pochován. Sortiria pak jezdila na jeho hrob každý rok a u jeho hrobu se seznámila se svým novým mužem.  

Alena 

• Byla to Sotiriina mistrová v učení. Naučila Sotirii šít a byly to vlastně kamarádky.  
• Když ji Koula udala, dostala Alena 5 let za činnost v nelegální skupině organizující přechody na západ. Ve vězení musela pracovat na statku a jeden ze strojů jí utrhl paži. 
• Pak pod dozorem policie žila v ústranní. 
• Po revoluci si zažádala o složky a zjistila, kdo ji udal, řekla to i Sotirii.